Autoškola je fyzická nebo právnická osoba, která smí vzdělávat uchazeče o získání nebo rozšíření řidického oprávění či jiné zdokonalování odborné způsobilosti řízení motorových vozidel. Ve většině států k této činnosti potřebujete zvláštní oprávění od státích úřadů.
Teoretická výuka obvykle probíhá docházkou do speciální školní budovy či třídy, v níž je látka obvyklým školním způsobem vykládána přednášejícími zaměstnanci autoškoly. Protože soubory testových otázek jsou v České republice zveřejněny, významnou část teoretické přípravy často zaujímá jejich opakované vyplňování nanečisto. Po roce 2000 je k této činnosti ve stále větší míře využívána výpočetní technika.
Praktický výcvik probíhá v mnoha autoškolách nejprve na trenažérech. Praktická výuka jízdy a údržby probíhá zpravidla zpočátku na k tomu účelu určených plochách či okruzích nebo na bezpečných málo frekventovaných komunikacích. Další fáze výcviku již probíhají v plném provozu, přičemž instruktor sedí na sedadle vedle řidiče a má možnost korigovat jeho chyby.
Vozidla určená k výcviku by měli být zřetelně označena. Obvykle se používá nápis „Autoškola“ v příslušném jazyce, zpravidla na bocích vozidla nebo na střešní tabuli. Z německého prostředí i do České republiky pronikl zvyk označovat výcviková vozidla výrazným bílým písmenem L na modrém pozadí. Vozidla obvykle mívají částečně zdvojené řízení, na stanovišti spolujezdce bývá druhá sada ovládacích pedálů. Na motocyklech obvykle sedí instruktor za frekventantem kursu.
Dopravní značky jsou upraveny Vyhláškou č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Tato vyhláška určuje rozdělení, význam a vzhled svislých i vodorovných dopravních značek, světelných signálů a jiných dopravních zařízení. Rozlišujeme:
- varovné a výstražné značky
- příkazové
- zákazové
- značky upravující přednost
- informativní značky
- dodatkové tabulky
- vodorovné dopravní značky
- ostatní značky a značení
- světelné signály