Výcvik k řízení drážních vozidel probíhá podobným způsobem a vozidla jsou podobně upravená a označená. Obvykle se však neužívá slovo „autoškola“, ale „cvičná jízda“, „škola elektrických drah“ atd. Při praktickém výcviku v řízení tramvají obvykle je ve vozidle současně několik frekventantů, kteří se v řízení podle pokynů instruktora střídají. Výcvik a zkoušky zahrnují jak znalost pravidel silničního provozu, tak znalost drážních předpisů. Nad to i znalost přepravních předpisů, obsluhy odbavovacích a komunikačních systémů, linkového vedení a dalších provozních zvyklostí. Kromě průkazu vydaného obcí jakožto státním orgánem získá řidič také oprávnění řídit tramvaj v konkrétní tramvajové síti. Ani po získání oprávnění nemůže řidič hned samostatně řídit, ale zpočátku absolvuje takzvaný zácvik, kdy na něj při výkonu služby v běžném provozu dohlíží zkušenější řidič.
Drážní vozidla se dělí podle účelu, trakce a uspořádání.
Lokomotiva je tažné kolejové vozidlo, v němž se energie, která je dodávaná prostřednictvím paliva, stlačeného plynu nebo elektrického proudu, mění v mechanickou energii přenášenou na kola lokomotivy. Dieselelektrická lokomotiva vlastní spalovací motor, produkující prostřednictvím generátoru elektrický proud, který je pak přiváděn do trakčních motorů pohánějících nápravy. První dieselelektrická lokomotiva byla zkonstruována v roce 1924 v bývalém Sovětském svazu. Naproti tomu dieselhydraulická lokomotiva má spalovací motor, který dvojkolí pohání prostřednictvím hydromechanické či hydrodynamické převodovky. Na našem území bylo první hnací vozidlo vyrobeno v roce 1879, a sice v Ringhofferově továrně na Smíchově.